World of Warcraft

Povídky

Brotherhood

Erat odložil svůj hmoždíř a přidal poslední ingredienci.
„Konečně! “zaradoval se při dokončení lektvaru připomínající holubí trus.
O kousek dál ležel v bezvědomí noční elf. Vlasy měl úhledně svázané kůží v dlouhý a hustý pramen černočerných vlasů. Erat přistoupil k neznámému hostu a opatrně mu rozetřel obsah ampule po celém břiše, což mělo za následek zajímavý, křečový efekt.
„Je to v pořádku, je to v pořádku,“uklidňoval cizince Erat držíc ho při tom za zápěstí, kvůli bezpečnosti své i jeho samého. Temné oči se náhle otevřely a pohled, jenž vrhly, nebyl z nejpřátelštějších. Následovala předpokládaná otázka pro neznámého hosta.
„Jak se jmenuješ?“
Neznámá ústa se nepohnula.
Tak ještě jednou. „Jak se jmenuješ?“opakoval dotaz Erat.
Po chvíli otevřel cizinec ústa a Erat konečně pochopil. Byl docela rád, že jemu tento smyslový orgán nechybí, proto si, při cestě zpátky k ohništi, okamžitě začal zpívat. Cizinec se také přesunul, aby aspoň kapánek zahřál prokřehlé tělo za chladné podzimní noci. Při přecházení Erat uviděl věc, které si předtím nevšiml. Muž měl na pravém rameni vytetovaný malý nápis.
„Damag? To je tvé jméno?“zeptal se opět.
Odpovědí mu bylo souhlasné přikývnutí.
Ani druhé rameno nezůstalo bez povšimnutí. Mág chtěl zjistit, co za tajemství se ukrývá tam, ale člověk tomu ihned zabránil poležením ruky.Pochybnosti o cizincově původu Erata požíraly zevnitř a za každou cenu potřeboval znát celou pravdu.

Příští ráno se Erat probudil a Damag už pekl dva králíky na snídani. Malý gnóm nevěděl proč, ale z nějakého důvodu cizinci věřil, i když ho znal jen velmi krátce. Přišel za němým společníkem pořádně posnídat.
„Já se jmenuji Erat a jsem z Kharanosu.“začal.
„Odkud jsi ty?“
Muž namířil očima na daleký oceán a bylo docela jasné, že ani za ním nebyl konec. Pohled byl chladný, jako Damagovo chování samé, ale zdálo se, že koutky úst se trochu roztáhly.
„Jsem tu kvůli jedné nepříjemné záležitosti,“rozpovídal se mág „v Iron Forge jsem se dozvěděl, že tento kraj sužuje jistý zbojník jménem Vancleef!“
Jakmile Damag uslyšel to jméno, vstal, sevřel pěsti, podíval se znovu ke vzdálené domovině a po nic neříkajícím výrazu ve tváři mu stekly dvě slzy. Erat pochopil, že ví o čem je řeč. Zaskočilo ho však, když náhle uviděl neopatrně odkrytý nápis na levém rameni BROTHERHOOD.
„Brotherhood, jméno Vancleefova spolku! Ty k nim patříš?!“ rázně vystartoval Erat!
Damag zuřivě zavrtěl hlavou.
„A patřils?“
Tentokrát následoval smutný souhlas.
Eratův nový přítel si sedl zpět k ohništi, sundal si náhrdelník a ukázal Eratovi dvě jména vyrytá na spodní straně. Ten okamžitě pochopil.
„Natasha a Palkin, žena a syn,“ řekl „to je mi líto!“
Damag vzal klacík a začal něco psát do písku pod nohama.Za nedlouho už na zemi plál pomstychtivý nápis POMŮŽU TI!

Naši dva společníci šli rychlou chůzí směr opuštěné doly ve Westfallu, kde má své sídlo obávaný bandita.
„Ještě se cestou musíme stavit ke staré přítelkyni, myslím že by nám mohla pomoci,“ oznámil Erat.
„Bydlí nedaleko Sentinel Hill.“
„Je to válečnice a k tomu trpaslice takže je tvrdohlavá jako mezek a sebevědomí jí vůbec nechybí, proto se prosím nezlob nebo nediv jestli tebou bude chvíli pohrdat. Ona totiž nemá ráda cizince...
Vysoký se najednou shrbil s pokynem k Eratovi.Ten okamžitě hopsnul na jeho záda a přesvědčil se, že Damagovy běžecké schopnosti jsou více než dobré, protože málem ani nestíhal ukazovat cestu a než se nadál, byli tam.
Jakmile trpaslice uviděla Erata, div se nepřetrhla radostí. Její plesání však nevydrželo dlouho, neboť
hned za ním vešel do místnosti neznámý muž.
„Kdo to je?!Už jsem ti jednou říkala že cizinci v mém domě nejsou vítáni!“zaútočila rázně slovy.
Erat okamžitě výmluvně zamrkal na Damaga, který, jako většinou, vypadal úplně klidně.
„Tak tohle je prosím Linda.“
Damag se uctivě uklonil a čekal až představí také jeho.
„Můj přítel se jmenuje Damag a pomáhá mi polapit toho bídáka Vancleefa.“
„Cožpak neumí mluvit sám?“ odbyla ho Linda.
„Bohužel mu někdo vyřízl jazyk, takže ti toho opravdu moc nepoví.“
„To jsem nemohla vědět,“konstatovala omluvně, ale bez kousku lítosti trpaslice.
„Proč jste sem vůbec přišli?“
„Potřebujeme nějakou tu radu od zkušeného bojovníka a taky už jsem tě dlouho neviděl.“
„Já vám radím ani to nezkoušejte!Vancleef má spoustu mužů a on sám taky není vůbec žádný beránek!“
„Nepřipadá ani v úvahu, slíbil jsem, že to udělám a hotovo.Na světě bude zase o jednoho lotra míň!“
„Ale já nechci přijít o dalšího přítele.“posteskla si Linda „mám nápad, já dnes navařím zásoby jídla a zítra ráno vyrážíme společně,aspoň si tě pohlídám, rozumíš?Jsme domluveni.“ odpověděla si sama na otázku a Erat už nemohl nic namítnout, protože věděl, že nemá smysl hádat se s Lindou, nebo se stvořením jí podobným.

Hned za svítání vyrazili.Opuštěné doly byly, co by kamenem dohodil, což Erata s Damagem překvapilo.U vchodu byli dva chlápci v černém oblečení s červenými šátky přes ústa.
„Co uděláme? Nemusí o nás vědět, hned při vstupu!“taktizoval mág „bude to takhle, Damagu ty půjdeš...Damagu??“ gnóm si všiml, že jsou u porady jen on a Linda.
„Já to věděla, viděla jsem mu na očích že, jakmile přijde nějaké to nebezpečí, okamžitě zaleze do díry!“rozčilovala se válečnice.
V tom se do větru vrhly tlumené zvuky. Erat s Lindou pohlédli na vchod, kde už stál Damag s dvěma bezvládnými těly u nohou. Gnómovy oči se vítězoslavně obrátily k Lindě.
„No tak dobře, možná jsem se trošku mýlila!“
Další stráže pro nebojácné tři hrdiny nebyly o moc větší problém, až se pomalu dostali k samotnému pánovi své říše.
„Vancleefe ty špinavá kryso vylez!“zařvala Linda.
Brána se otevřela a zní vypochodovali ven Vancleef a jeho elitní ochránci. Na nic se dlouho nečekalo a bitva začala.
Banditů bylo několikrát více a ten hlavní se držel až v poslední linii, což se ovšem dalo předpokládat. Malá trpaslice vlítla do souboje hlava nehlava, jak je jejím oblíbeným zvykem a takřka okamžitě zametla se třemi muži naráz. Erat se snažil držet si odstup, nýbrž jeho hlavní zbraní je hlava, rychle tuto věc potvrdil, když namísto pěti lotrů běhalo po bitevním poli pět ovcí.A Damag si vzal úkol nejtěžší.
„Konečně jsi se odhodlal ukázat se mi? To s tvou rodinou je mi líto, ale nemohl jsem jinak, takové věci musím trestat. Proč jsi to vůbec udělal, byl jsi můj nejlepší učeň, mohl si mít vše po čem jsi toužil!“ zaznělo s Vancleefových úst.
Damag pohrdavě odfrkl!Oba se rozběhli proti sobě, vytasili dýky a zaklesli se do sebe.
„Nech toho nemáš proti mně šanci,“vyhrkl zlý muž.
Damag se pokusil zaútočit na hruď, ale cíl uhnul. Další rána byla přesnější!Neměla však potřebnou sílu. Vancleef se jen zasmál, udělal chytrou otočku a ošklivě soupeři poranil stehno.
„Damagu, ještě naposledy ti dám vybrat! Buď se ke mně opět přidáš nebo zemřeš! A věř mi, že tentokrát to už opravdu udělám a nespokojím se pouze s tvým jazykem!“
Jediné dvě myšlenky, co němého muže napadly, byly Natasha a Palkin. Zaútočil! Rána se povedla dokonale a našla cíl, přímo v srdci Vancleefa. Najednou však Damaga začalo něco pálit ve spodní části břicha. Zjistil, že nebyl sám, kdo zasáhl úspěšně a padl k zemi, jako jeho protivník.
Bitva už byla u konce a Linda s Eratem hledali svého přítele.Pochvíli ho našli. Ležel vedle jednoho z nejstrašnějších ze zloduchů. Mrtev. Leželi tam vedle sebe. Oba mrtví. Otec a syn!